Na konci roku 1943 přesunuli Britové i Američané své letecké základny ze severní Afriky do jižní Itálie a tím zvýšili dosah svých bombardovacích letounů. Cíly náletů se staly, mimo jiné, oblasti v Horním Slezsku, protektorátu Čechy a Morava a na Slovensku. Spojenci věřili, že masivní letecké útoky strategických bombardérů zejména na průmyslové cíle v Německu a okupované východní Evropě jsou jedním z klíčů k vítězství.
Dne 27. srpna 1944 objevil americký průzkumný letoun na nádražích v Moravské Ostravě stovky vagonů s vojenským materiálem a velké množství cisteren na pohonné hmoty. Navíc byly poblíž menší rafinerie na syntetický benzín a průmyslová oblast ve Vítkovicích.
Dne 29. srpna 1944 za ranního rozbřesku vyslala 15. americká letecká armáda z italských letišť 599 bombardérů s doprovodem 250 stíhaček. Cíle letounů 5., 55. a 304. bombardovacího křídla byly na severní Moravě: konkrétně rafinerie a seřaďovací nádraží v Bohumíně, rafinerie v Ostravě-Přívoze a železárny ve Vítkovicích.
Svaz bombardérů uzavírala 2. bombardovací skupina, na jejímž úplném konci letělo sedm letounů B-17G Flying Fortress z 20. bombardovací perutě. Ta se během letu z neznámých důvodů opozdila a mezi ní a hlavní formací se vytvořila mezera. K osamoceným letounům se později připojily další dva opozdilé stroje stejného typu ze 49. a 429. bombardovací perutě a bombardér B-24H Liberator, přezdívaný „Rough Cobb“, od 454. bombardovací skupiny.
Německá strana vycítila šanci k útoku. V prostoru od Piešťan dále k Bílým Karpatům útočila na tyto stroje skupina 89 stíhacích letounů Focke-Wulf Fw-190 a Messerschmitt Bf-109. Němečtí stíhači postupně osm amerických bombardérů sestřelili, jeden poškozený letoun z boje unikl, ale musel nouzově přistát v Maďarsku. Na slovenské straně moravsko – slovenské hranice poblíž obce Horné Srnie se zřítil Liberator přezdívaný „Rough Cobb“. Nedaleko Pitína, u Šanova, dopadly trosky letounu Flying Fortress přezdívaný „Big time“.
Ze sta členů posádek deseti letounů, které Američané 29. srpna 1944 při Letecké bitvě nad Bílými Karpaty na Moravsko-slovenském pomezí ztratili, čtyřicet jedna zahynulo, padesát pět upadlo do německého zajetí, tři se dostali do povstalecké Banské Bystrice a odtud později zpět do Itálie. Jednoho letce ukrývala moravská rodina v obci Přečkovice až do konce války.
Dvacet osm letců bylo pohřbeno v hromadném hrobě ve Slavičíně a zbylí na hřbitovech v obcích poblíž míst dopadů jednotlivých letadel.
Tato letecká bitva byla z podhledu amerických ztrát nad územím dřívějšího Československa druhou nejhorší.
Související články:
Letecká bitka nad Bielymi Karpatmi – Antonstál
PŘÍBĚH LETOUNU: B – 17G Flying Fortress, č. 42-38096, přezdívaný „Big time“