Thayne L. Thomas pocházel z městečka Spanish Fork ve státě Utah. Narodil se v roce 1922. Po válce dále sloužil u letectva, prodělal válku v Koreji a po 23 letech vojenské služby skončil jako podplukovník na letecké základně v Texasu. Byl ženatý, měl dva syny a dvě dcery. Zemřel 6. července 1996.
Poté, co se vzpamatoval po dopadu na zem, se lehce zraněný první pilot nejprve setkal s panem Šuráněm ze Šanova a jeho dcerou. Zavedli ho ke studánce, kde se opláchl, svlékl si kombinézu a zul vysoké kožešinové boty. Při odchodu směrem na východ dal Šuráňově dcerce kousek čokolády a poté se vydal na Slovensko. Zde se s pomocí slovenských občanů a partyzánů dostal za pár dnů do Bánské Bystrice, která byla v rukou povstalců ze Slovenského národního povstání. Odtud jej 17. září 1944 společně s dalšími spojeneckými letci odvezly dvě létající pevnosti zpátky do Itálie. Byl tak jediným, kdo z letounu zvaného Big Time přežil. Svůj příběh podrobně popsal v dopise, jehož originál je uložený ve slavičínském muzeu. Citujme z něj:
„Přistál jsem dosti tvrdě na záda a uhodil jsem se vzadu do hlavy. Vzpomínám si, že jsem ležel omámen na zemi, díval se na oblohu a pozoroval německou stíhačku, která letěla kolem. Později jsem se dozvěděl, že při druhém průletu havarovala. Měl jsem strach, že moji polohu ohlásí pozemním jednotkám a ty mne tady najdou. Bolelo mě celé tělo, nejvíce hlava. Zjistil jsem, že v záhlaví krvácím. Nohy jsem měl popálené, ještě že jsem měl vysoké boty, ty mne ochránily od větších popálenin. Plazil jsem se mezi stromy a chtěl jsem ukrýt svůj padák pod nízkým křovím. Díval jsem se, jestli nespatřím někoho z naší posádky, neviděl jsem však nikoho. Vynořil jsem se z úkrytu a zpozoroval nedaleko ode mne muže a malé děvče, staré asi deset let, kteří mě sledovali. Šel jsem k nim a pokoušel jsem se s nimi dohovořit. Při rozloučení mi muž podal balíček s jídlem. Došel jsem na vrchol kopce a pak jsem mezi stromy pokračoval jihovýchodním směrem podél horského hřbetu. Spěchal jsem, abych byl z toho místa co nejdříve pryč.
Bylo pozdě odpoledne a ochladilo se. Pokračoval jsem dolů svahem, oklikou
jsem obešel kolem přízemního domku a vyhýbal jsem se lidem. Večer druhého
dne jsem přišel k řece. Vyzul jsem si boty, a svázal je k sobě tkaničkami, měl jsem v úmyslu zabalit si i svoji kombinézu a spodní oblek a tak přeplavat řeku.
Když jsem se začal svlékat, uslyšel jsem, jak někdo přichází. Kousek za sebou
jsem uviděl mladého muže. Říkal mi něco, já jsem mu sice nerozuměl, ale pochopil jsem jeho gesta, abych nechodil za řeku. Ukázal směrem k mostu a řekl slovo „deutsch“. Porozuměl jsem, že most hlídá německá stráž, řeka se jmenuje Váh a nedaleké město je Trenčín. Opět jsem se obul, odvedl mne mezi stromy, kde jsem měl čekat. On pak běžel dolů k větší budově a já jsem zůstal ukrytý v hustém křoví.
Za nějakou dobu vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně. Zůstal jsem však schovaný, a tak mne hledali a volali na mě. Měl jsem pocit, že jsou přátelští, a proto jsem před nimi vystoupil z úkrytu. Ten mladík byl rád, že mne zase vidí. Jako důkaz, že jsem skutečně Američan, jsem jim ukazoval svůj prsten příslušníka amerického letectva.
V domě, byla to cihelna (v Zamarovcích u Trenčína), jsem zůstal tři dny.“
Rodina o něj pečovala. Pak přišli do cihelny dva četníci, kteří měli spojení se slovenskou povstaleckou armádou. Přes most i přes německé hlídky jej převedli až do slovenských vojenských kasáren. Během dalších se Slovákům v čele s desátníkem Janem Surovcem podařilo dopravit Thomase až do Bánské Bystrice. Pokračuje Thayne Thomas:
„Partyzánská rozvědka sice již věděla, že se organizuje náš odlet, ale neřekli nám to. V neděli 17. září jsme šli do cukrárny na hlavní ulici a uslyšeli jsme nad městem zvuk stíhaček. Mysleli jsme si, že jsou to Němci nebo Rusové, a potom jsme uviděli, že to jsou naše mustangy. Po hlavní ulici jelo auto, troubilo a hledalo Američany. Naskočili jsme a odjeli na letiště Tri duby, kde už
čekaly dvě B-17 s běžícími motory, které přivezly na Slovensko členy mise OSS,
vedené poručíkem Jamesem Holt Greenem, a výzbroj pro povstalce.“
Z letiště Tri duby odletěli tito letci: Thayne L. Thomas, Robert D. Donahue,
Clarence B. Jackson, zmíněný Čechoameričan Thomes a dalších šest amerických
a australských letců.“
Části letounu se zřítily na stráni nad obcí Šanov a dále v okolních lesích směrem k osadě Kochavec. Němečtí vojáci, kteří během odpoledne shromáždili ostatky mrtvých letců, se během své činnosti nechali fotografovat a tak se odsud zachovalo velké množství autentických snímků.
Shrnutí
Zachránil se jeden letec – 1/Lt. Thayne L. Thomas, zahynulo devět letců – 2/Lt. Carl S. Goodman, 2/Lt. William M. McDonough, 2/Lt. Richard P. Hartman, S/Sgt. Robert L. Brown, Sgt. Robert J. Flahive, Sgt. Jerome Bauman, Sgt. James J. Johnson, Sgt. Dudley E. Standridge, Sgt. William R. Mays.
Padlí letci byli pohřbeni 31. srpna 1944 v hromadném hrobě ve Slavičíně.
Zajímavost:
Michael J. Smith, pilot raketoplánu Challenger, který 28. ledna 1986 krátce po startu explodoval a celá posádka přitom zahynula, byl vzdáleným příbuzným druhého pilota B-17G „Big Time“ Carl S. Goodmana. Michaelova matka byla Carlovou sestřenicí.
Související články:
Letecká bitva nad Bílými Karpaty
PŘÍBĚH LETOUNU: B – 17G Flying Fortress, č. 42-38096, přezdívaný „Big time“