Dne 28. dubna 1945 projíždí Pitínem německá lokomotiva s destrukční skupinou, která za sebou likviduje železniční most přes Olšavu na Dělnicích. Následující den vyhazují fašisti do vzduchu silniční most u dnešní mateřské školy, během noci na 1. května 1945 opouštějí bez boje naši obec a ustupují směrem na Hrádek a Slavičín.
Toho dne, v ranních a dopoledních hodinách, vojáci 21. pluku Rumunské armády pod vedením důstojníka Rudé armády sestupují v rojnicích ze Skalky, Pitínského vrchu, Nivky i Lánů do obce a jsou srdečně vítáni místními občany.
Přesto, že se v obci ani v jejím okolí nebojovalo, jeden z našich osvoboditelů, pravděpodobně vyčerpán dlouhou válečnou martýrií či zraněním, na shora uvedeném místě umírá. Bylo jaro, doba naděje a počátku nového života, země voněla chlebem. Do konce války zbývalo jen pár dnů a on zcela jistě snil o brzkém návratu domů a setkání se svými blízkými. Nic z toho mu ale nebylo dopřáno, válka si svou krutou daň vybírala až do úplného konce. Zemřel v neznámé vesnici Pitín, daleko od své rodiny. Buďme mu za naši svobodu vděční.