V říjnu roku 1663, při třetím vpádu tureckých nájezdníků na Moravu, byla obec Pitín společně s okolními vesnicemi a statky zcela vypálena a vypleněna. Jen díky tomu, že se turecké přesile ve starohrozenském průsmyku postavilo na 200 srdnatých Valachů, kteří ač do jednoho padli, tak se přeci jen zpomalil jejich postup. A tak mohla většina občanů Pitína uprchnout a skrýt se v okolních lesích. Když pak rozzuření Turci, kterým se nepodařilo dobýt bojkovský hrad Nový Světlov, vtrhli do Pitína, zcela jej zpustošili. Jak dokládají řádky z naší kroniky, zabito nebo odvlečeno do zajetí bylo 11 osob, odehnáno 15 koní, 143 kusů hovězího dobytka a 530 ovcí. Dlouho a jen těžce se obec vzpamatovávala z této pohromy, aby nakonec povstala doslova z popela a začala opět žít. Naši předci doslova do písmene „srostli“ s rodnou hroudou a uvěřili, že se Pitín kdysi stane dobrým místem pro život. Staletí a generace jejich potomků v naší obci to postupem času potvrdili.