Na konci roku 1943 přesunuli Britové i Američané své letecké základny ze severní Afriky do jižní Itálie a tím zvýšili dosah svých bombardovacích letounů. Cíly náletů se staly, mimo jiné, oblasti v Horním Slezsku, protektorátu Čechy a Morava a na Slovensku. Spojenci věřili, že masivní letecké útoky strategických bombardérů zejména na průmyslové cíle v Německu a okupované východní Evropě jsou jedním z klíčů k vítězství.
Dne 27. srpna 1944 objevil americký průzkumný letoun na nádražích v Moravské Ostravě stovky vagonů s vojenským materiálem a velké množství cisteren na pohonné hmoty. Navíc byly poblíž menší rafinerie na syntetický benzín a průmyslová oblast ve Vítkovicích.
Dne 29. srpna 1944 za ranního rozbřesku vyslala 15. americká letecká armáda z italských letišť 599 bombardérů s doprovodem 250 stíhaček. Cíle letounů 5., 55. a 304. bombardovacího křídla byly na severní Moravě: konkrétně rafinerie a seřaďovací nádraží v Bohumíně, rafinerie v Ostravě-Přívoze a železárny ve Vítkovicích.
Svaz bombardérů uzavírala 2. bombardovací skupina, na jejímž úplném konci letělo sedm letounů B-17G Flying Fortress z 20. bombardovací perutě. Ta se během letu z neznámých důvodů opozdila a mezi ní a hlavní formací se vytvořila mezera. K osamoceným letounům se později připojily další dva opozdilé stroje stejného typu ze 49. a 429. bombardovací perutě a bombardér B-24H Liberator, přezdívaný „Rough Cobb“, od 454. bombardovací skupiny.
Německá strana vycítila šanci k útoku. V prostoru od Piešťan dále k Bílým Karpatům útočila na tyto stroje skupina 89 stíhacích letounů Focke-Wulf Fw-190 a Messerschmitt Bf-109. Němečtí stíhači postupně osm amerických bombardérů sestřelili, jeden poškozený letoun z boje unikl, ale musel nouzově přistát v Maďarsku. Na slovenské straně moravsko – slovenské hranice poblíž obce Horné Srnie se zřítil Liberator přezdívaný „Rough Cobb“. Nedaleko Pitína, u Šanova, dopadly trosky letounu Flying Fortress přezdívaný „Big time“.
Ze sta členů posádek deseti letounů, které Američané 29. srpna 1944 při Letecké bitvě nad Bílými Karpaty na Moravsko-slovenském pomezí ztratili, čtyřicet jedna zahynulo, padesát pět upadlo do německého zajetí, tři se dostali do povstalecké Banské Bystrice a odtud později zpět do Itálie. Jednoho letce ukrývala moravská rodina v obci Přečkovice až do konce války.
Dvacet osm letců bylo pohřbeno v hromadném hrobě ve Slavičíně a zbylí na hřbitovech v obcích poblíž míst dopadů jednotlivých letadel.
Tato letecká bitva byla z podhledu amerických ztrát nad územím dřívějšího Československa druhou nejhorší.
PŘÍBĚH LETOUNU: B – 17G Flying Fortress, č. 42-38096, přezdívaný „Big time“.
Letoun patřil k 5. křídlu, 2. bombardovací skupiny, 20. perutě a startoval z italské základny v Amendole.
Poručík Thayne L. Thomas, který toho dne velel letounu v pravém zadní části jejich perutě, se narodil pod šťastnou hvězdou. Při letu 29. srpna 1944 prodělával svoji dvanáctou misi.
Při německém útoku jej zasáhly už rakety z první salvy a zapálily motor vlevo od jeho kabiny. Další střely z kanónů a kulometů dokonaly dílo zkázy. Letci z posádky v zadní části letounu byli mrtví nebo těžce zranění. Výbuch v přední části zapálil kabinu a muži, ač lehce zranění, se v šoku zmateně motali. Někteří se namísto záchrany holého života, aniž rozpoznali bezvýchodnost situace, snažili hasit požár. Když se konečně vzpamatovali a začali vnímat pilota, který řval do nefungujícího interkomu, aby vyskočili, začali hledat své padáky. Když si jej palubní mechanik konečně připevnil, otevřel dveře k pumovnici, aby varoval své druhy v zadní části stroje. V tom mohutná exploze palivových nádrží roztrhla letoun na několik částí. Pilot Thomas, kterého exploze vymrštila z trosek, se v chladném vzduchu probral k vědomí. Konečně našel spásný kroužek, kterým trhnul a otevřel tak padák. Ještě druhý muž, zůstal po explozi naživu a dokázal, ač těžce zraněn, svůj padák otevřít. Dopadl do lesa a zůstal viset na stromě. Neměl však už dost síly, vyprostit se z něj. Tak ho našli němečtí vojáci a jejich velitel ho, visícího ve větvích, nemilosrdně zastřelil.