nar. 30. 5. 1890 Tisovec (Slovensko), zemřel 9. června 1972 Rožňava.
slovenský římskokatolický duchovní, biskup a apoštolský administrátor rožňavské diecéze
Gymnaziální studia absolvoval v Rožňavě, teologii studoval na Pázmaneu ve Vídni. Svá studie zde dovršil získáním titulu doktora teologie v roce 1915, ale již 4. září 1913 byl v Rožňavě vysvěcen na kněze. S výjimkou krátkého působení v Gelnici jako kaplan a nuceného pobytu v izolaci v Čechách v padesátých letech 20. století působil neustále na biskupském úřadě v Rožňavě v různých funkcích.
V roce 1948, s ohledem na jeho zkušenosti s vyjednáváním mezi Vatikánem a státem v době 1. republiky, se z pověření biskupů Slovenska zúčastnil jednání na Ústředním výboru Národní fronty v Praze. Dne 22. června 1949 jej papež Pius XII. jmenoval titulárním biskupem neilinským, na biskupa byl pak vysvěcen v Trnavě 14. srpna 1949 a jeho hlavním světitelem byl olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha. Diecézi následně spravoval až do své smrti jako apoštolský administrátor, nikdy však nebyl oficiálně jmenován rožňavským biskupem. Poté, co komunistická vláda násilně rozpustila kněžské semináře a řehole, biskup Pobožný tajně vysvětil několik kněží a 2. ledna 1951 i biskupa Pavla Hnilicu, SJ. Proto byl státem izolován od kněží a věřících a fakticky internován v domácím vězení v biskupské rezidenci. Od roku 1953 byl spolu s dalšími českými a slovenskými biskupy internován na několika místech v Čechách, odkud se vrátil do Rožňavy v roce 1956. Dne 6. listopadu 1961 mu bylo umožněno vést pohřební obřady za zemřelého olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochy v kapli olomoucké rezidence a v kostele sv. Stanislava v Pitíně.
V letech 1965–1969 jako předseda Slovenské liturgické komise se Róbert Pobožný významnou měrou zasloužil o zavedení nového obřadu mše svaté, který byl zaveden v rámci liturgické reformy po II. vatikánském koncilu.