nar. 1. 8. 1922 Pitín, zemřel 00. 7. 1998 Lechovice (okr. Znojmo), pohřben ve Starém Hrozenkově 25. 7. 1998.
kněz, teolog a právník, zasloužil se o výstavbu kaple Panny Marie Kopanické
V době okupace pracoval jako lesní dělník a do roku 1946 vykonával též funkci obecního tajemníka. Po 2. světové válce začal studovat v diecézním semináři v Brně, v roce 1950 však emigroval z komunistického Československa. Po své odchodu z vlasti pokračoval ve studiích na jezuitské koleji v Innsbrucku a poté na lateránské univerzitě v Římě, kde byl 22. prosince 1951 vysvěcen na kněze. Kromě dalšího studia působil jako farář nejdříve v německé farnosti Mühlwald v jižním Tyrolsku (1952–1959) a poté v nově vytvořené farnosti Wahlen (1962–1987). Po Sametové revoluci se vrátil do vlasti, kde působil v v Lechovicích na jižní Moravě jako duchovní správce u sester františkánek.
Od konce sedmdesátých let usiloval o vybudování kaple na moravských Kopanicích, čemuž tehdejší komunistická moc trvale bránila. Teprve po roce 1989 se jeho myšlenka naplnila na Pitínských pasekách, kde se narodil a odkud měl i pohřeb. Stavba podle projektu Ing. arch. Vlastimila Slabiňáka z Bojkovic byla prováděna vlastním nákladem a František Michalčík ji věnoval na poděkování za návrat svobody ve své vlasti a ke cti arcibiskupa Josefa Karla Matochy.
Kaple byla vysvěcena 8. září 1991 olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem a je zasvěcena Panně Marii Kopanické, ochránkyni a pomocnici ve všech potřebách denního života, spolupatrony jsou sv. Cyril a Metoděj, sv. Anežka Přemyslovna a sv. Zdislava z Lemberka. Ve věži kaple jsou pak umístěny tři zvony – Ježíš, Maria a Josef.
František Michalčík napsal knihy „Šebestián Kubínek, velký syn Moravy“ (1988), „Rodnému kraji“ (1969) a „Rodnému kraji. Stavění kaple, o hořícím keři na Kopanicích“ (1989 a 1997).
Michalčík, František: Rodnému kraji. II. díl, Stavění kaple, o hořícím keři na Kopanicích. 1997.