V roce 1585 nechali noví majitelé panství světlovského, bratři Václav a Vilém Tetaurovi, postavit v Pitíně skutečný kostel, do jehož věže byly v roce 1590 zavěšeny dva zvony. Kostel je od nepaměti zasvěcen svatému Stanislavu, biskupovi a mučedníkovi z Krakova, který v roce 1079 zemřel rukou polského krále Boleslava II. A právě biskupská berla, meč a červená barva symbolizující mučednickou smrt našeho patrona sv. Stanislava se staly součástí znaku naší obce o němž jsme si už povídali.
Kostel byl v polovině 19. století už tak zchátralý, že bylo rozhodnuto o výstavbě kostela zcela nového. Jeho slavnostní vysvěcení, proběhlo dne 30.1.1856 a jeho venkovní podobu si kostel až na malé úpravy zachoval dodnes.
Průjezdy těžkých vlaků po železniční trati nad kostelem, narušení soudržnosti svažitého terénu nad ním a tlaková vlna po výbuchu bojkovické zbrojovky v roce 1944 způsobily velké trhliny ve zdech a klenbách, bylo potřeba je po válce odstranit. Byla proto stržena původní novogotická klenba, která byla nahrazena bazilikálním stropem z modřínových desek, byl položen betonový věnec a celá stavba odvodněna do hloubky 5 metrů. Bohužel mimo jiné vzala za své také původní na plátně malovaná křížová cesta, kterou nahradila moderní malba na skle od akademického malíře Miroslava Troupa. Moderního vzhledu se dostalo také celému interiéru, ta jak ho známe dodnes. Takto opravený kostel byl 25.11.1951 vysvěcen v té době již internovaným arcibiskupem J.K. Matochou, našim rodákem, což mu bylo zcela výjimečně povoleno.
Neblaze se na kostelních zvonech podepsaly I. a II. světová válka, když v průběhu každé z nich byly vždy dva zvony zrekvírovány pro potřebu zbrojního průmyslu. V roce 1920 byl nejprve za první duo zrekvírovaných zvonů pořízen ocelový umíráček, a v roce 1925 druhý zvon s nápisem „Válka vzala – láska věnovala.“ Po další konfiskaci zvonů za II. světové války se pak v Pitíně po dlouhou dobu zvonilo jen ocelovým zvonem z roku 1920.
Zásadní zvrat nastal až téměř 30. let po skončení II. světové války. V roce 1970 byly z ochoty a dávného přání farníků Pitínské farnosti, ale také z příspěvků rodáků z Ameriky, pořízeny čtyři nové zvony za částku 90.000,- Kčs u zvonařské dílny Manoušek ze Zbraslavi nad Vltavou. Poté, co byly dopraveny do Pitína, byly nejdříve vystaveny v kostele a pak na ověnčeném voze taženým párem koní, v místní části „Na Klínku“. Odtud byly v nekončícím průvodu farníků, kněží, hasičů, místní dechové hudby Světlovanky s kapelníkem Josefem Daňkem a četných hostů, dovezeny až ke kostelu. Tam je posvětil ThDr. Josef Moštěk, přičemž kmotrami zvonů byly buď matky nebo vdovy po obětech okupace – Anděla Berčíková, Anežka Strapinová, Anežka Pavlacká, Marie Hladíková a sestry arcibiskupa K.J. Matochy Anna Chmelíková a Valerie Tesařová, za Hostětín pak Blažena Drhová a Jiřina Kundratová.