nar. 17. 12. 1891 Bernartice nad Odrou (okr. Nový Jičín), zemřel 11. 10. 1969 Olomouc.
římskokatolický kněz, vikář a ceremoniář
Gymnázium studoval v Moravské Ostravě a poté se rozhodl pro teologii, kterou vystudoval v Olomouci. Zde byl také vysvěcen na kněze 5. července 1915. V roce 1920 se stal olomouckým dómským vikářem a protože byl výborný zpěvák, vyučoval také v semináři liturgickému zpěvu.
Dne 1. září 1939 byl společně z dalšími církevními hodnostáři, kteří nebyli pohodlní okupantům, zatčen a nakonec skončil v koncentračním táboře v Dachau. Zde vynikl svou statečností, například pomáhal pašovat dopisy a získávat také kontakty na jiné duchovní. Po válce se vrátil do Olomouce a brzy se zapojil nejen zpět do církevního, ale i do politického života, byl např. činný ve Svazu protifašistických bojovníků.
Protože v roce 1950 podepsal tzv. státní souhlas, mohla jeho kariéra pokračovat i nadále. Dne 13. února 1951 se stal kanovníkem olomoucké kapituly a v následujícím roce jej olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha přijal jako generálního vikáře. Jeho situace byla v té době těžká, neboť musel jednat diplomaticky s tehdejším ateistickým režimem, na druhé straně při občasné návštěvě internovaného arcibiskupa Matochy získával morální podporu k obraně církve, zejména pronásledovaných kněží. Po smrti arcibiskupa Josefa Karla Matochy byl 9. listopadu 1961 metropolitní kapitulou zvolen kapitulním vikářem a tak vedl neobsazenou arcidiecézi. Ač byl již starý, tak byl stále aktivní a například roku 1963 se postaral o oslavu výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu a v roce 1968 v Olomouci obnovil kněžský seminář. Za Glogarova působení také začala probíhat liturgická reforma v olomoucké arcidiecézi.